BÍLÁ STUŽKA Česká republika

21. května 2013 uspořádala Liga otevřených mužů, o. s. ve spolupráci se sdružením Diabasis a nakladatelstvím Dharmagaia v Praze přednášku amerického terapeuta Breta Stephensona s následnou diskusí na téma „Mužská agrese“.  Přednáška představila zajímavý pohled na příčiny mužské agresivity a možné přístupy k ní: násilí se dopouštějí především muži nezralí, kteří neprošli žádným formálním přechodem do dospělosti, a na cestě k dospělosti a odpovědnosti jim chyběly pozitivní mužské vzory. V debatě pak zazněly praktické tipy na to, jak mohou (nejen) muži lépe zvládat agresi svou a svých dětí a násilí vůči sobě.

Záznam celé přednášky s diskusí a sestřih nejzajímavějších momentů (16 min.)

„Když přemýšlíme o mužské agresi: vzpomínám si, že někdy v průběhu mé práce s dospívajícími jsem narazil na smutný fakt, že 85 % odsouzených v amerických věznicích jsou muži bez otců.“ Bret Stephenson, USA

„Nic takového jako společnost bez otců neexistuje, všichni máme otce. Někteří vynikající, jiní dobré, špatné nebo hrozné. Někteří z nás možná svého otce nepoznali, ale tito otcové mají stále vliv na nás život. Dodal bych, že velké procento mužů ve vězení ve Velké Británii UK jsou také otcové.“ Mark Osborn, Velká Británie

„My kluci potřebujeme, aby matky uznaly, že jsme dobře agresivní, dobří bojovníci a že máme sílu. Protože když uslyšíme, že je síla špatná, že nesmíme nikomu ubližovat, protože nesmíme nic dělat, nesmíme se hýbat (protože zvlášť ve škole to škodí), tak se naučíme, že síla je špatná, a začneme se jí bát. Potřebujeme uznání od společenství. A potřebujeme zjistit, že síla je dobrá. Pak se naučíme ji používat a uvědomovat si její hranice.“ Michal Vybíral, terapeut a lektor LOMu, poradce v oblasti komunikace, řešení konfliktů a práce s agresí

Fyzické trestání dětí je začarovaný kruh. Jako výchovná metoda oslabuje, ale je stále živé. Téměř dvě třetiny české populace připouští využívání fyzických trestů u svých dětí minimálně ve výjimečných případech.

Co si o tomto tématu myslíte vy? Používáte ve výchově fyzické tresty? Jaké jsou vaše zkušenosti? Liga otevřených mužů vyhlašuje červen 2013 měsícem veřejné diskuze o fyzických trestech ve výchově.

Násilí na dětech plodí násilí v dalších generacích

Čeští rodiče považují tělesné tresty (tj. naplácání na zadek, pohlavky, facky i bití předmětem) za dobrou výchovnou metodu. Kromě toho, že tělesné tresty neprospívají vztahu mezi rodiči a dětmi a zdravému vývoji dětí jejich používání také přenáší násilí do dalších generací. Děti vystavené tělesným trestům jsou podle studie Světové zdravotnické organizace v dospělosti častěji zatýkány za násilné trestné činy. Čím přísněji jsou chlapci v dětství a mládí trestáni, tím více používají v dospělosti fyzické tresty u svých dětí a tím více také používají násilí ve svém životě.  To potvrzuje i nový výzkum v ČR agentury Mediaresearch pro Ligu otevřených mužů. Tento výzkum také ukázal, že téměř dvě třetiny dotázaných připouští využívání fyzických trestů u svých dětí minimálně ve výjimečných případech. Čtyři pětiny byly samy v dětství ze strany svých rodičů alespoň ve výjimečných případech fyzicky trestány. Dobrá zpráva ale je, že mladší generace ustupuje od autoritativní výchovy spojené s tělesným trestáním ve prospěch liberálnějšího přístupu.

Další odborníci jasně dokládají, že už v dětství bité děti samy používají násilí k řešení obtížných situací, trpí více nedostatkem sebevědomí, depresemi a později nastupují do méně placených zaměstnání. Pořád si myslíte, že je škoda každé rány, která padne vedle? Jde vůbec děti vychovat k respektu k rodičům bez tělesných trestů? A jak?

Jsou muži opravdu agresivnější než ženy? Kdo se spíše stane obětí vraždy – žena, nebo muž? Jaký mají děti bité rodiči později v dospělosti vztah k násilí?

Čtěte dál a přijďte na veřejnou přednášku amerického terapeuta Breta Stephensona s panelovou diskusí na téma „Mužská agrese“ (21. května 2013 od 18:00 hod v HUBu na Smíchově)

„Tělesné tresty učí dítě, že trest a násilí jsou projevy lásky,“  říká MUDr. Eva Vaníčková, odbornice v oblasti sociální pediatrie a preventivního lékařství.  Děti tuto zkušenost přenášejí v dospělosti do svých vztahů a výchovy svých dětí.

Tělesné tresty jsou v naší společnosti akceptovány jako vyjádření tvrdé, autoritativní výchovy, se kterou má převažující většina dospělé populace osobní zkušenosti. Podle ankety na www.muziprotinasili.cz používá tělesné tresty občas nebo běžně 74 % čtenářů.

Nejčastěji používaným tělesným trestem u nás je facka, dále také pohlavek a bití rukou nebo předmětem. Tělesný trest je týráním, dochází-li k potrestání za pomoci předmětu, je-li bití směřováno na citlivé části těla (hlava, bříško, oblast genitálií, plosky a dlaně), nebo také tehdy, zůstávají-li na těle stopy po ranách.

Tipy, jak vychovávat děti bez tělesných trestů:

1. naplňujte všechny tělesné, psychické, emocionální, sociální a duchovní potřeby dítěte
2. respektujte dítě jako svého rovnocenného partnera
3. nepřipusťte komunikační blok v rodině a nepěstujte zvyk nemluvení s dítětem
4. vyvarujte se atmosféry emocionálního chladu v rodině
5. opusťte autoritářskou výchovu, ale přesně formulujte dítěti hranice, normy a pravidla chování v rodině a sami je dodržujte
6. rozvíjejte sociální dovednosti dítěte, naučte ho prožívat situace
7. podporujte společný čas strávený s dítětem
8. osvojte si přiměřený, zdravý životní styl rodiny a budujte rodinné rituály
9. naučte dítě zvládat stresové situace, řešit konflikty a posilovat jeho tělesnou i psychickou odolnost
10. projevujte opravdový zájem o dítě, jeho zájmy, jeho kamarády a jeho přání

Podle MUDr. Evy Vaníčkové, odbornice v oblasti sociální pediatrie a preventivního lékařství:

Vaníčková E.: Stop tělesným trestům. Česká společnost na ochranu dětí, Praha 2004.

Vzájemné partnerské násilí, nebo domácí násilí jednoho partnera na druhém, má negativní vliv i na děti v rodině. Buďte si jisti, že děti vidí násilí, slyší hádky mezi dospělými a všímají si následků a atmosféry v rodině.

Chraňte především své dítě: pokud k násilí dojde, mluvte o něm jako o vážné věci, kterou jste nezvládli. Nesnažte se ho tajit nebo omlouvat. Vysvětlete dítěti, že jde o problém mezi rodiči, za který jsou odpovědní pouze rodiče a budou se ho snažit vyřešit. Pokud jsou vaše děti také obětí násilí, v jejich zájmu se snažte přerušit kontakt mezi dětmi a agresorem. V každém případě vyhledejte odbornou pomoc (orgán sociálně právní ochrany dítěte, některou ze specializovaných poraden apod.).

I když děti na násilné incidenty zrovna nijak nereagují, ovlivňují je: bývají ustrašené, necítí se samy v bezpečí, mohou se cítit provinile, že se nepostavily na stranu napadaného rodiče. Trpí často poruchami spánku, jsou smutné, častěji nemocné, nesoustředí se… Někdy se samy projevují násilně vůči vrstevníkům i rodině, někdy ubližují samy sobě.

Z dlouhodobého hlediska si takové děti vytvářejí představu normality partnerského vztahu, ve kterém je běžné k dosažení svých potřeb používat zastrašování a násilí. Děti přirozeně tíhnou k tomu, že se ztotožňují se silnějším, mohou si tak vytvořit spojenecký vztah s násilnou osobou a ztratit respekt k bezmocné oběti násilí. Toho někdy násilník využívá a ponižuje a zesměšňuje oběť záměrně před dětmi. Děti se tím učí, že ponižovat slabšího je dobrá a bezpečná strategie. Zároveň děti vyrůstající v rodině, kde dochází k opakovanému násilí, přebírají tento typ řešení konfliktů i v dospělosti. Jsou pak samy agresivní vůči svým partnerům a dětem, častěji se dopouštějí domácího násilí nebo ho snášejí od svých partnerů.

Výskyt násilí v rodině u dětí významně zvyšuje pravděpodobnost pozdější závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách a trestné činnosti. Je také hlavní příčinou útěku z domova.

Další informace k tématu:

www.vzp.cz

www.asociaceneuplnychrodin.cz

Násilí má různé podoby: domácí násilí zůstává před zraky veřejnosti skryté a odehrává se mezi blízkými osobami. Ani brutální násilí páchané na veřejnosti, obrácené vůči neznámému člověku, není ale dnes výjimečné. Média v poslední době častěji informují o případech bezdůvodných napadení, při kterých je útočník veden jen potěšením z bití jiného člověka, dává průchod vlastní frustraci nebo tak jedná z nudy či kvůli sázce. Tento fenomén se šíří především ve větších městech, stejně jako původci domácího násilí spoléhají bitkaři na anonymitu a lhostejnost náhodných svědků.

Doporučujeme k přečtení článek Adama Šůry „Do půl těla a mlátit“ zveřejněný v Respektu 41/2012. Celý článek je k přečtení za 15 Kč zde.

Zkuste si vyplnit krátký test a zjistěte, jak zvládáte situace, kdy vás někdo nebo něco naštve.

Vztek je lidská emoce, která sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Vyjadřujeme jím nespokojenost s různými situacemi nebo s lidmi, kteří nás obklopují. Může mít užitečný účel: spouští v nás reakce, které nám umožňují vyhnout se nebezpečí a rychleji reagovat. Naopak nepřiměřená reakce na vztek negativně ovlivňuje vztahy s okolím a v krajních případech i ohrožuje blízké osoby.

• Jak zvládnout vztek vůči partnerovi a dětem, jak se ovládnout ve vyhrocené situaci?
• Jak mám stanovovat dětem hranice bez fyzických trestů?
• Jak mám vychovávat syna, aby byl zdravě průbojný a ne agresivní?
• Co můžu udělat, když vím o případu domácího násilí ve svém okolí?

Rozhovor s Michalem Vybíralem, lektorem Ligy otevřených mužů, psychoterapeutem a poradcem v oblasti komunikace, řešení konfliktů a práce s agresí. Své dotazy autorovi posílejte prostřednictvím internetové poradny (možnost anonymního kontaktu).

… že někdy řešili násilím konflikty mezi sebou jejich rodiče;

… že někdy sami použijí násilí v konfliktech s partnerkou;

… že  jejich rodiče vůči nim v dětství někdy používali tělesné tresty i brutální násilí;

… že někdy sami tělesné tresty používají ve výchově svých dětí;

… že násilí na ženě nebo dítěti není dobré řešení a že si pro sebe našli způsob, jak se mu vyhnout.

Přečtěte si autentické výroky dnešních českých mužů!