Muži řekli o násilí

(Zdroj: Řízené diskuse na téma násilí v rodinách a vztazích, které vedli experti z Ligy otevřených mužů v rámci projektu Bílá stužka – Muži proti násilí na ženách a dětech. Jedná se o autentické výroky cca 20 dnešních českých mužů.)

Někdy násilím řešili konflikty mezi sebou moji rodiče:

„Teď je to dobrý, otec už nežije, ale pamatuju si, jak se jednou ožral, urážel mámu a pak s ní mrsknul proti zdi.“

„Řvali na sebe.“

„Táta se k mámě choval jako hulvát, ale nemlátil ji.“

„U nás to byla pasivní agrese střídaná sebelítostí.“

Někdy použiji násilí v konfliktech s partnerkou:

„Jsem striktně vychován k tomu, že ženě se nesmí jakkoli ublížit. Když se moje žena potřebuje pohádat, dlouho to vydržím, ale pak musím zmizet. Jen jednou jsem s ní zatřásl. Z mého pohledu byl překročen Rubikon. Bylo to pro mě traumatizující.“

„Osobní problémy, alkohol, přetlak, dlouhodobý stav. Pak přišla ze strany ženy agrese a mně to ujelo a udeřil jsem ji docela dost.“

„Dal jsem dvakrát facku partnerce, varoval jsem ji, ať nechá těch řečí.“

„Žena mě záměrně chtěla vytočit k nějaké emoci. Tu facku jsem jí dát měl, možná by to vyřešila. Jsou situace, kdy je to namístě.“

„Jednou jsem ji povozil na kapotě auta.“

„Proč muži bijí ženy? Protože se to osvědčilo.“

„Manželka na pohotovosti: „Co jste dělala?“ „Spadla jsem ze štokrlete na roh krbu.“ „To říkají všechny.“

Násilí a tělesné tresty ze strany rodičů v mém dětství:

„Můj táta nás jednou všechny tak zmlátil, že o tom psali v novinách.“

„Jednou mě otec málem zabil.“

„Když otec přišel ožralej, tak si na nás děti vyléval zlost.“

„Bráchovi kolikrát tekla krev.“

„Párkrát jsem dostal, ale otčím se vždy nejřív šel zeptat matky.“

„Raději bych v dětství od rodičů dostal, než ticho a výčitky nebo kázání.“

„Matka mě brala na takový ty psycho pohovory.“

„Otec mě řezal za průsery. Po kocovině pak chodil a odpouštěl nám.“

„Otec byl negativní vzor, takhle fakt ne.“

„Bráchu otec jednou tak seřezal, že jsme museli vymalovat, kolik bylo na stěnách krve.“

„Jen jsem párkrát dostal od mámy vařečkou, když jsem byl malej.“

Já jako rodič:

„Dal jsem párkrát dítěti rákoskou.“

„Syn: akce – reakce, kousnutí – rána. Ta rána odventilovala přetlak a napětí.“

„Párkrát jsem dal dceři trochu na zadek, myslel jsem si, že bych to nikdy nedokázal, ale v tu chvíli mi to přišlo vhodný.“

 Nemyslím, že je násilí na ženě nebo dítěti dobré řešení –  jak se mu vyhnout?

„Takovou situaci jsem řešil násilím vůči nábytku a vybavení bytu.“

„Facku směrem k dítěti jsem vyslal, ale stihl jsem jí zbrzdit, takže nedopadla.“

„Vzteky jsem praštil do bedny, cosi jsem si zlomil a to mně probralo.“

„Mlátit děti nechci, je to výraz slabosti a toho, že jsem danou situaci nezvládl hlavně já.“

„Několikrát na mne žena zaútočila, ale nevrátil jsem to, udržel jsem se.“

„Musel jsem chytit a pevně stisknout synovce, abych ho nezmlátil.“

„Násilí a vybití u nás probíhá jen v rámci polštářové války.“

„Partnerka, když byla v úzkých, začala škrábat. Já ji musel chytit a tím se to vybilo.“

„Jen popisuju: „Mám chuť tě praštit!“, ale ventiluju to jinak.“