Mýty a realita

Mýtus 1: Násilí na ženách se týká jen žen

Třetina žen ve světě i v České republice se za svůj život setká s násilím, kterým jsou zasaženy právě proto, že jsou ženy. Tento obrovský problém je ale i mužskou záležitostí: jejich manželky, matky, dcery, sestry a kamarádky jsou ohroženy násilím a strachem z něj. Je to mužská záležitost, protože muži mají moc a sílu se postavit na ochranu žen a dětí, když je jejich přátelé nebo známí napadají. Je to mužská záležitost také proto, že někteří muži svým násilným chováním kazí pověst ostatním mužům. Je tedy na mužích, aby pomohli vytvořit prostředí, ve kterém je to nepřijatelné.

Mýtus 2: Proti násilí na ženách se nedá nic dělat

Někteří lidé si myslí, že znásilnění, domácí násilí nebo násilí vůči dětem je nevyhnutelné, protože muži jako jeho pachatelé „jsou prostě takoví“ a vyjadřují tak svou přirozenou agresivitu a převahu. Nebo že jde o lidi psychicky narušené, kteří si nemohou pomoci. Ve skutečnosti však je takové chování výsledkem mnoha faktorů: patří k nim individuální povaha i získané postoje, tradiční víra ve vůdčí úlohu mužů ve společnosti, vlastní traumatizující zážitky násilníka z dětství nebo vliv okolí. Jakkoliv to může být obtížné, všechny tyto příčiny se muž může s pomocí dalších mužů a žen snažit odstranit.

Mýtus 3: Některé ženy a děti samy k násilí provokují

Za násilí na ženách a dětech jsou zodpovědní pouze ti, kdo se ho dopouštějí. Neexistuje ospravedlnitelný důvod, proč bít ženu nebo nepřiměřeně násilně trestat dítě. Násilí ve vztazích a ve výchově ničemu nepomáhá, je pravděpodobnější, že vztahy dlouhodobě nebo trvale naruší.

Mýtus 4: Násilí na vlastních ženách a dětech se dopouštějí pouze určité typy mužů

Studie u pachatelů domácího násilí neprokázaly, že by šlo o muže něčím specifické. Naprostá většina z nich netrpí žádnou psychickou poruchou, navenek nejsou ničím nápadní a dovedou dobře ovládat své emoce. Pocházejí z různých poměrů, vykonávají různá povolání a násilí zpravidla projevují pouze ve vztahu ke své partnerce nebo dětem. Násilí je u nich výsledkem volby. Svou vůlí se proto také mohou rozhodnout, že jim takové chování k blízkým lidem nevyhovuje a mohou pracovat na jeho zlepšení.